Výmarský ohař

Výmarský ohař je středně velký až velký lovecký pes. Výmarský ohař má pozoruhodný sklon k práci po ráně. Je to všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes.

Výmarský ohař - země původu:

Výmarský ohař pochází z německa.

Datum publikace platného originálního standardu: 27.02.1990. FCI Standard č.99/13.02.2002/D

Výmarský ohař - použití:

Výmarský ohař je všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař) .

Výmarský ohař - klasifikace FCI:

Skupina 7 Ohaři.
Sekce 1,1 Kontinentální ohaři, typ »braka«.
S pracovní zkouškou.

Výmarský ohař - historie:

O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve takzvaných vodicích psů, byli chováni již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle. Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.

Výmarský ohař - celkový vzhled:

Výmarský ohař je středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.

Výmarský ohař - důležité proporce:

1) Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11.

2) Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.

3) Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.

Výmarský ohař - povaha:

Výmarský ohař je všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Výmarský ohař je ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.

Výmarský ohař - hlava:

MOZKOVNA:
Lebka: V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk.
Stop: odsazení čela mimořádně malé.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus) .
Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. »Suchá hlava«.
Oči: Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.
Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.

Výmarský ohař - krk:

Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.

Výmarský ohař - trup:

Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.
Dolní linie z profilu a břicho: Lehce stoupající, břicho ale není vtažené.

Výmarský ohař - ocas:

Výmarský ohař má ocas nasazený poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas je silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.

Výmarský ohař - hrudní končetiny:

Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.
Plece: Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.
Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Předloktí: dlouhé, rovně postavené.
Zápěstí: silné, pevné.
Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.

Výmarský ohař - pánevní končetiny:

Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: silné a pevné.
Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.
Hlezno: silné a pevné.
Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.

Výmarský ohař - chody:

Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.

Výmarský ohař - kůže:

Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.

Výmarský ohař Srst:

1) Krátká srst: Krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen) , silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady nebo jen s malým množstvím podsady.

2) Dlouhosrstá varieta: Měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná sametová srst. Délka srsti po stranách 3 – 5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.

Výmarský ohař - barva:

Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«. Psi s vysloveně červenožlutým »pálením« mohou obdržet nanejvýš známku »dobrý«. Hnědé pálení je těžká vada.

Výmarský ohař - velikost a hmotnost :

Kohoutková výška:
Psi: 59 až 70 cm (ideální míry: 62 - 67 cm) .
Feny: 57 až 65 cm (ideální míry: 59 - 63 cm) .

Hmotnost:
Psi: cca 30 až 40 kg.
Feny: cca 25 až 35 kg.

Výmarský ohař - vady:

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Výmarský ohař - těžké vady:

1) Výrazné odchylky typu. Netypický pohlavní výraz.

2) Hrubé odchylky velikosti a proporcí.

3) Lebka obličejové části hlavy: hrubé odchylky – například příliš silně vyvinuté pysky nebo špičatá tlama.

4) Čelisti a zuby: chybění více než dvou PM1 nebo M3.

5) Oči: lehké, především lehké a jednostranné vady očních víček.

6) Visící uši: vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené.

7) Volná kůže na krku (lalok) . Hrubé odchylky ve formě a osvalení.

8) Hřbet: výrazně propadlý nebo kapří hřbet. Přestavěnost.

9) Hruď, břicho: sudovitý hrudník, nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku. Vtažené břicho.

10) Hrubé anomálie postoje – například chybné zaúhlení, ven vytočené lokty, otevřené tlapy.

11) Silně sudovitý postoj nebo kravský postoj.

12) Špatný pohyb v jednotlivých druzích chodů, také nedostatečně vpřed dosahující tlapy nebo chybějící posuv zezadu, mimochod.

13) Hrubé nedostatky – například příliš jemná nebo příliš hrubá kůže.

14) Přechody mezi variantami srsti stanovenými standardem.

15) Chybějící osrstění břicha a uší (kožené uši) . Rozšířená zvlněná srst u krátkosrsté variety. Vysloveně kudrnaté nebo nedostatečné osrstění u dlouhosrsté variety.

16) Odchylky od odstínů šedé – například nažloutlá nebo nahnědlá. Hnědé pálení.

17) Silné odchylky velikosti nebo hmotnosti (například více než 2 cm kohoutkové výšky) .

18) Ostatní hrubé nedostatky.

19) Lehké nedostatky povahy.

Výmarský ohař - vylučující vady:

1) Absolutně netypičtí jedinci, především těžkopádní nebo slabí.

2) Absolutně chybné proporce.

3) Absolutně netypická mozkovna například podobná buldokovi.

4) Lebka obličejové části hlavy: absolutně netypická například v důsledku proláklého hřbetu nosu.

5) Čelisti a zuby: předkus, podkus, chybění dalších zubů.

6) Oči: entropium, ektropium.

7) Visící uši: absolutně netypické, například odstávající.

8) Vysloveně silný lalok.

9) Hřbet: silně propadlý nebo kapří hřbet. Silná přestavěnost.

10) Hruď, břicho: hrudník vysloveně sudovitý nebo znetvořený.

11) Běhy rachitické nebo znetvořené.

12) Chronické kulhání.

13) Vysloveně poškozený pohyb.

14) Znetvoření a defekty kůže.

15) Částečná nebo úplná lysivost.

16) Barva jiná než šedá. Výrazné hnědé pálení. Bílé odznaky mimo odznaků na hrudi a tlapách.

17) Vysloveně přehnaná nebo nedostatečná velikost.

18) Ostatní vývojové vady. Nemoci, u nichž je třeba předpokládat dědičnost (například epilepsie) .

19) Nedostatky povahy – například plachost nebo bojácnost.

Tento souhrn samozřejmě nemůže obsahovat všechny vyskytující se vady, je třeba ho považovat jen za příklady.

Výmarský ohař - poznámka:

Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Výmarský ohař

Přidat komentář
Sdílet na Facebooku
Share Sdílet

Výmarský ohař - Fotografie

Prozatím žádné fotografie  Přidat fotku

Výmarský ohař Další informace